Syndrom mateřské

Znám ženy, které začaly na mateřské pracovat, když bylo jejich dítěti půl roku. Před porodem jsem si to taky tak nějak představovala – až bude Ondrovi půl roku, chci pracovat taky! Ať nevyjdu z formy, že jo…

Znám ale i páry, kde byli na mateřské oba, a to třeba i celý první rok dítěte. A já po porodu začala přemýšlet, jak by to bylo krásné! A že by to měl být standard ve všech rodinách!

Kojit nebo pracovat?

My to štěstí, užít si mateřskou oba společně, neměli. A tak jsme začali fungovat v režimu, kdy přítel je celý den v práci a prvních pár měsíců spal na pohovce v obývacím pokoji, aby se do té práce vyspal. Svoje přátele jsem prvního půl roku vídala jen málo – když já měla čas vyjet si s kočárkem někam na zahrádku, oni byli v práci. Když měli čas po práci oni, já už koupala, kojila, uspávala… A když jsem se s nimi konečně viděla, nebyl snad ani jediný z nich, kdo by mi nepoložil otázku, jestli už pracuju. To, a taky fakt, že jsem na tu životní změnu nebyla vůbec připravená (i když jsem si myslela, že jsem!), přispěl k tomu, že jsem se začala těšit, až se zase vrátí ten režim, který jsem dřív tak nenáviděla! Každý den ve stejnou dobu budíček, přejezd do práce, pauza na oběd, přibližně ve stejnou dobu padla, večer zábava a pak spát celou noc bez jediného probuzení. A ráno znovu… Začala jsem skutečně přemýšlet o tom, že bych asi do nějaké té práce chodit chtěla, alespoň částečně.

Hurá! Tahle práce dává smysl! Nebo…?

Když byl Ondrovi skoro rok, jednoho dne na mě vyskočila pracovní nabídka projektu, který mi byl blízký. A začali jsme o mém částečném nástupu do práce doma mluvit vážněji. Když na mě ta nabídka vyskočila asi o měsíc později podruhé, bylo to jako znamení! Projekt, který mi dává smysl, typ práce, který by mě bavil, a navíc práce na částečný úvazek. Jako šité pro mě! První kontakt, pár dlouhých e-mailů se zadáním a vypracováním zkušebních úkolů, telefonát… Chtějí mě na pohovor!

Po dlouhém vyhodnocování a rozhodování opět telefonát – VZALI MĚ! Radost! Nadšení! Odhodlání dát tomu projektu vše, co umím, a i to, co ještě neumím. Posouvat ho společně dál, dělat ho lepším.

Už první kontakt s některými členy týmu bych ale nazvala minimálně rozpačitým. Pocit, že mají strach, abych snad nezneužila nebo nevynesla jakoukoliv informaci, kterou bych potřebovala ke své práci. Rozčarování z toho, že projekt, který učí rodiče přistupovat k dětem jako k partnerům, se ke svým pracovníkům partnersky nechová. Zjištění, že projekt o výchově dětí tvoří partička povětšinou bezdětných lidí. A taky pocit, že jsem vnímaná jen jako ten vykojený mozek na mateřské, který nic neumí, nemá jim co dát a vše ho musí naučit. Nadšení ze mě pomalu vyprchávalo. Po měsíci, kdy jsme se obě strany tou spoluprácí spíš trápily, jsme se rozhodli nepokračovat. Vlastně mi to celé i přestalo dávat smysl.

Zpátky na mateřské

Po téhle krátké zkušenosti jsem zase o něco radši doma na mateřské. Přestože ve mě hlodá pár otázek…

  • Až jednou nastoupím zpátky do práce, budu zase na startovní čáře, jako když jsem byla absolvent, který byl rád za jakoukoliv pracovní příležitost, a nemohl si moc vybírat?
  • Kolik je asi mother-friendly firem, které zaměstnávají na částečný úvazek, a které k ženám po mateřské dovolené nepřistupují jako k absolventům bez praxe?
  • Skutečně za těch pár let na mateřské ztratím všechny znalosti a schopnosti, které jsem před tím za desítky let studií a praxe nabyla?
  • Budu vůbec jestě schopná pracovat na něčem, co mi nedává smysl? Jen proto, abych domů donesla část rodinného rozpočtu?

Jeden můj kamarád to nazval syndromem mateřské. Po tom, co porodíte dítě je skutečně těžké věnovat svůj čas něčemu, co vám úplně nedává smysl. A že smysl nedává ani to, co jej dávalo před porodem! A tak už druhý rok vymýšlím, co že to je – to co mi bude dávat smysl, čemu bych se jednou chtěla věnovat na plno, až mě nebude na plno potřebovat moje dítě. Tak nějak tuším, že to nebude práce pro někoho jiného, ale bude to můj vlastní projekt. A čekám, že to jednoho dne snad přijde…

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Reklamy