Pickles!

Zamilovala jsem se do Kimchi! Luxusní mají v Kimchi restauraci na Bělohorské, a já se zamilovala obzvlášť do toho od KimchiKings. Přestože KimchiKings dělají i jemnou variantu s méně chilli, od dob, kdy moje dítě razí heslo „co je tvoje, to je moje“ a při každé příležitosti ochutnává z mého talíře, není ani jemná varianta bezpečná. Tak jsem se rozhodla vyrobit si kimchi bez chilli. Takže pickles. Ale trochy toho česneku a zázvoru jsem se nevzdala, takže je trochu pikantní, ale nepoloží to ani děti.

Z čeho to je

  • 1/2 čínského zelí
  • 2 mrkve
  • 1 bílá ředkev (kulatá nebo daikon)
  • 2 jarní cibulky
  • 1 pór
  • 1 červená řepa
  • 3 stroužky česneku
  • kousek zázvoru (dlouhý asi jako můj palec)
  • vše nakrouhám, nastrouhám, zvážím a přidám hymalájskou sůl – 1 % celkové hmotnosti

pickles in progress

A co s tím

Většinou mi to vyjde něco kolem jednoho kila. Všechno dobře promíchám a jako zelí „našlapu“, v mém případě namačkám tak, až ze zeleniny pustí šťáva. Pak šup s tím do kvašáku. Já mám krasavce z Fleru, do kterého se to vejde tak akorát. Jde ale použít třeba i zavařovací sklenice, ve které pak obsah zatížíte kamenem, nebo menší sklenicí naplněnou vodou, aby byla zelenina zcela ponořená ve vlastní šťávě. Pokud se vlastní šťávy nedostává, tak jste buď málo mačkali, nebo byla zelenina málo šťavnatá, pak po napěchování do nádoby přilijte trochu osolené vody, aby se zelenina ponořila. Ale před tím zkuste ještě chvíli mačkat.

Nevěřila jsem, že to může být tak rychlé, ale už druhý den se na hladině udělá jemná pěna a stačí to takhle nechat v cca 20°C jeden týden a můžeme mlsat. V mém „kvasícím pokoji“ je kolem 17°C. Čím tepleji, tím rychleji je hotovo, ale nad 20°C bych raději nešla. Jakmile je zkvašeno, zavřu pickles do zavařovací sklenice a dám do lednice. Tam by mělo vydržet docela dlouho, přesně vám to ale neřeknu, protože u nás zmizí dřív, než zkvasí další várka.

pickles done

Kolik toho jíst?

Kolik chcete! Ideální je dát si to jako salát k jednomu dennímu jídlu. Dostanete do sebe:

  • karoten, který si tělo přemění na vitamín A
  • vitamíny B1 a B2
  • vitamín C – cca polovinu denní dávky
  • železo a vápník
  • probiotické bakterie

Myslím, že ani jedním se člověk nemůže předávkovat. Takže já si jdu dát další porci…

Reklamy

Syndrom mateřské

Znám ženy, které začaly na mateřské pracovat, když bylo jejich dítěti půl roku. Před porodem jsem si to taky tak nějak představovala – až bude Ondrovi půl roku, chci pracovat taky! Ať nevyjdu z formy, že jo…

Znám ale i páry, kde byli na mateřské oba, a to třeba i celý první rok dítěte. A já po porodu začala přemýšlet, jak by to bylo krásné! A že by to měl být standard ve všech rodinách!

Kojit nebo pracovat?

My to štěstí, užít si mateřskou oba společně, neměli. A tak jsme začali fungovat v režimu, kdy přítel je celý den v práci a prvních pár měsíců spal na pohovce v obývacím pokoji, aby se do té práce vyspal. Svoje přátele jsem prvního půl roku vídala jen málo – když já měla čas vyjet si s kočárkem někam na zahrádku, oni byli v práci. Když měli čas po práci oni, já už koupala, kojila, uspávala… A když jsem se s nimi konečně viděla, nebyl snad ani jediný z nich, kdo by mi nepoložil otázku, jestli už pracuju. To, a taky fakt, že jsem na tu životní změnu nebyla vůbec připravená (i když jsem si myslela, že jsem!), přispěl k tomu, že jsem se začala těšit, až se zase vrátí ten režim, který jsem dřív tak nenáviděla! Každý den ve stejnou dobu budíček, přejezd do práce, pauza na oběd, přibližně ve stejnou dobu padla, večer zábava a pak spát celou noc bez jediného probuzení. A ráno znovu… Začala jsem skutečně přemýšlet o tom, že bych asi do nějaké té práce chodit chtěla, alespoň částečně.

Hurá! Tahle práce dává smysl! Nebo…?

Když byl Ondrovi skoro rok, jednoho dne na mě vyskočila pracovní nabídka projektu, který mi byl blízký. A začali jsme o mém částečném nástupu do práce doma mluvit vážněji. Když na mě ta nabídka vyskočila asi o měsíc později podruhé, bylo to jako znamení! Projekt, který mi dává smysl, typ práce, který by mě bavil, a navíc práce na částečný úvazek. Jako šité pro mě! První kontakt, pár dlouhých e-mailů se zadáním a vypracováním zkušebních úkolů, telefonát… Chtějí mě na pohovor!

Po dlouhém vyhodnocování a rozhodování opět telefonát – VZALI MĚ! Radost! Nadšení! Odhodlání dát tomu projektu vše, co umím, a i to, co ještě neumím. Posouvat ho společně dál, dělat ho lepším.

Už první kontakt s některými členy týmu bych ale nazvala minimálně rozpačitým. Pocit, že mají strach, abych snad nezneužila nebo nevynesla jakoukoliv informaci, kterou bych potřebovala ke své práci. Rozčarování z toho, že projekt, který učí rodiče přistupovat k dětem jako k partnerům, se ke svým pracovníkům partnersky nechová. Zjištění, že projekt o výchově dětí tvoří partička povětšinou bezdětných lidí. A taky pocit, že jsem vnímaná jen jako ten vykojený mozek na mateřské, který nic neumí, nemá jim co dát a vše ho musí naučit. Nadšení ze mě pomalu vyprchávalo. Po měsíci, kdy jsme se obě strany tou spoluprácí spíš trápily, jsme se rozhodli nepokračovat. Vlastně mi to celé i přestalo dávat smysl.

Zpátky na mateřské

Po téhle krátké zkušenosti jsem zase o něco radši doma na mateřské. Přestože ve mě hlodá pár otázek…

  • Až jednou nastoupím zpátky do práce, budu zase na startovní čáře, jako když jsem byla absolvent, který byl rád za jakoukoliv pracovní příležitost, a nemohl si moc vybírat?
  • Kolik je asi mother-friendly firem, které zaměstnávají na částečný úvazek, a které k ženám po mateřské dovolené nepřistupují jako k absolventům bez praxe?
  • Skutečně za těch pár let na mateřské ztratím všechny znalosti a schopnosti, které jsem před tím za desítky let studií a praxe nabyla?
  • Budu vůbec jestě schopná pracovat na něčem, co mi nedává smysl? Jen proto, abych domů donesla část rodinného rozpočtu?

Jeden můj kamarád to nazval syndromem mateřské. Po tom, co porodíte dítě je skutečně těžké věnovat svůj čas něčemu, co vám úplně nedává smysl. A že smysl nedává ani to, co jej dávalo před porodem! A tak už druhý rok vymýšlím, co že to je – to co mi bude dávat smysl, čemu bych se jednou chtěla věnovat na plno, až mě nebude na plno potřebovat moje dítě. Tak nějak tuším, že to nebude práce pro někoho jiného, ale bude to můj vlastní projekt. A čekám, že to jednoho dne snad přijde…

Večerní pláč šestinedělky

Na začátku těhotenství:

Připadá ti, že máš kontinuální kocovinu a slibuješ si, že už nikdy, fakt nikdy nebudeš pít (aniž bys tušila, jak blízko jsi k pravdě).

Na konci těhotenství:

Máš 4 ruce, 4 nohy a 2 hlavy (to jsi vždycky potřebovala!), ale jsi nešikovná, pomalá a nic si nepamatuješ.

Po porodu:

Prožíváš druhou pubertu, v jednu chvíli bezdůvodně pláčeš, v druhou chvíli se neovladatelně směješ.
Připadáš si jako vozíčkář a začínáš podporovat hnutí za bezbarierovou Prahu.
Pomalu ti začíná docházet, že jsi schopná konverzovat na omezená témata, která jsou úplně odlišná od konverzačních témat zbytku vesmíru.
Celé dny trávíš s někým, s kým si ani na ta omezená konverzační témata nepokecáš.
Je ti jasný, že už nebudeš chodit na akce, který tě baví, ale že brzy budeš vymetat akce, který tě nebaví. Ale baví jeho (chválabohu!).
Nechápeš, proč se rozlučka se svobodou podniká před svatbou, a ne před porodem.


A když pak spí a ty na něj koukáš, tak tě napadá jediné: pořiďte si to taky, je to všechno vlastně strašně super!

Bez života?

V polovině dubna jsme s partou skvělých lidí udělali další TEDx v Hradci.

Téma Bez života? vzniklo nad půllitrem U Balbínů, bylo týmu představeno, několikrát zavrhnuto, pak vybráno mezi ostatními návrhy, pak zpochybněno… Skrátka tradiční životní cyklus tématu a tak trochu i ostatních organizačních věcí.

Proč ale téma nakonec vyhrálo? Protože si myslíme, že Hradec je bez života. Spousta lidí to tvrdí. Za mých studentských let tam chcípl pes, o víkendu se nedalo vyjít do ulic, protože se člověk bál, že přeslechl hlášení o atomovém výbuchu v Pardubicích, a měl by taky někam zalézt. Kromě pár pařících střed ročně, které se konaly v RC U Cikána, a deseti dní božského divadelního Open Air, se dalo tak leda vysedávat u piva a nadávat na to, jak je Hradec mrtvej. A tak jsme to taky dělali.

Pak se organizátoři akcí U Cikána rozhodli udělat něco trošku většího a začal se konat každoroční Majáles. Sice komerční mainstream, ale díky bohu alespoň za to! Na Hradec dobrý.

Bez peněz?

Podej prst …a jak je to dál?

Když jsem se před třemi lety připletla k aktivitě na odstranění nekvalitního ne-pomníku starosty Ulricha (který mimochodem zmínil i Pavel Karous ve svém letošním talku), a do organizace TEDxu se namočila víc, než jsem původně měla v plánu, mám díky tomu možnost měnit svět! No dobře, tak alespoň Hradec… A protože si myslíme, že to není zas tak těžké, a když se chce, tak to jde, tak jsme se domluvili s jedním naším sponzorem na úkor našeho rozpočtu věnovat jeho sponzorský příspěvek někomu, kdo v Hradci chce něco zajímavého realizovat. Alespoň by mu tak ubyla starost o to, kde sehnat peníze. Víme jak je těžké o peníze žadonit, a ještě těžší je získat. A kolik to sežere času. Deset tisíc sice není kdovíjaká hitparáda, ale na chodníku to člověk nenajde a do začátku dobrý.

„Hlavně pro nás prosím nehlasujte, máme to už finančně zajištěné, ale přijďte na naši akci, která se koná…“ Tak při tomhle výroku jedné ze soutěžících se mi draly slzy do očí. Soutěž, kterou jsme chtěli podpořit aktivní lidi se zvrhla v propagaci a reklamu již existujících a finančně zajištěných projektů. No já vím, že je to naše chyba, že jsme i na místě dostatečně nekomunikovali pravidla soutěže, která byla před TEDxem komunikována na sociálních sítích. Ale myslím, že každému bylo jasné, že jde o výhru 10 000 Kč na realizaci nápadu, a ne na vyhození do popelnice.

Kvalita není o penězích

Snížit naše náklady a díky tomu podpořit někoho, kdo si to zaslouží a vytvoří něco hodnotného pro Hradec, jsme se rozhodli také proto, že kvalitu akce a výši finančních prostředků nevnímáme jako přímou úměru. Můžete mít miliardy a i s nimi může vzniknout velký průšvih. Možná snad dokonce čím více peněz, tím větší průšvih.

Naštěstí máme v týmu skvělé lidi, kteří jsou pro organizaci obzvláště zapálení. Už v prvním ročníku hradeckého TEDxu ukázali, že kvalitní a pozitivně hodnocená akce se dá spáchat za pár desítek tisíc. Kvalita akce je přímo úměrná spíše nadšení jejích organizátorů, které se nedá koupit. Protože jak řekl moudrý Antoine de Saint-Exupery: „Chceš-li postavit loď, nauč lidi milovat moře…“

Bez TEDxHradecKrálové?

Vloni jsem se nechala unést emocemi a přímo na TEDx jsem veřejně slíbila, že další bude. Teď si tu sama pro sebe slibuju, že pokud další bude, tak už ne s mou účastí na organizaci.

Aby nedošlo k mýlce, TEDx miluju, a i všechny lidi, kteří už tři roky ztrácejí nervy a svůj volný čas, aby něco takového vytvořili! Za všechno, co mi TEDx dal i vzal jsem vděčná, bez toho bych dnes nebyla tam, kde jsem. A hlavně ten opojný pocit, když vidíte, jak si to návštěvníci užívají! Ale…

Kvalita je přednější než kvantita

TEDxů je v ČR podle mě už moc. Na tak malou republiku, jako je ta naše, je zde 5 TEDxů (Praha, Brno, Hradec Králové, Znojmo a Kroměříž), z toho Praha a Brno pořádají TEDxWoman, TEDxYouth, několikrát ročně TEDxSalon. To znamená, že za rok se v ČR uskuteční přibližně 11 TEDxů, na kterých celkově vystoupí dle mých propočtů přibližně 80 řečníků – to je skoro 6 řečníků měsíčně. A to ještě nepočítám TEDxy univerzit a společností.

Skutečně máme v naší malé zemi tolik zajímavých řečníků, kteří mají co dát TEDxu v opravdové TEDx kvalitě? Já si myslím, že ne. Rozhodně ne všichni řečníci českých TEDxů byli víc výjimeční, než polovina vašich přátel na Facebooku. Pokud by se všichni skutečně kvalitní řečníci všech českých TEDxů sešli v jeden den na jednom místě, akorát by naplnili jednodenní program a vznikla by akce hodná značky TED.

Největší úctu chovám k řečníkovi, který dokázal skutečně velké věci, je neuvěřitelně vzdělaný, vlastní několik titulů před jménem i za jménem, desítky patentovaných nápadů a firmu vyrábějící produkty na světové úrovni, které zachraňují lidské životy. Když jsem se s tímto člověkem měla spojit telefonicky, bála jsem se, že s námi ani nebude chtít ztrácet čas.

Opak byl pravdou. Času si udělal, kolik bylo potřeba. Nejen na schůzku s námi organizátory, ale i na schůzky s Jeanne Trojan, která nám řečníky pro TEDx už pravidelně pomáhá připravit. Neuvěřitelné bylo, že svou přednášku v rámci přípravy přednesl nejen celé své firmě, ale i nám organizátorům, poté s nadšením uvítal možnost využít pro přípravu přednášky pomoci od Jeanne. V kontrastu s velkou většinou ostatních řečníků, kteří například zmíněnou pomoc s přípravou pravidelně odmítají, protože už přece prezentovali mockrát, to byla neuvěřitelná a inspirativní spolupráce! Od takových lidí se máme hodně co učit!

Zkušenost je nepřenosná

To, že nepředáte členům týmu zkušenost, že je potřeba, aby svou práci, udělali včas (i když ji dělají ve volném čase), nebo že si vyslechnete mezi konstruktivní kritikou sem tam také nějaký nerelevantní názor účastníka, který si neuvědomuje, že zázraky na počkání neumíme, je už úděl organizátora. Co si ostatní sami na vlastní kůži nezažili, to jim nevysvětlíte a jejich postoj nezměníte.

Bohužel je to tak i s myšlenkami hodnými šíření – zkušenost odvyprávěná řečníky v jejich talku je na návštěvníky také nepřenosná. Pár dní je možná v návštěvnících úžasný spirit a každý jde okamžitě měnit svět, ale než se k něčemu hmatatelnému dostanou, je elán pryč a s ním i to, co si z TEDxu odnesli. Onu zkušenost, která jediná je může posunout dál, si určitě neodnesli. S tou odjeli řečníci zpátky domů.

Konec breku, něco pozitivního na závěr

Víte, že v Hradci je nově otevřený klub NãPLAVKA v citlivě zrekonstruovaném prostoru funkcionalistických Novákových garážích, který pořádá zajímavé akce, ke kafíčku podává úžasné domácí dortíky a plánuje rozšířit nabídku o domácí jídlo (i vegetariánské) z kvalitních českých surovin?

Víte, že si můžete zajít na kvalitní kávu připravenou s láskou už od pražení, přes alternativní způsoby přípravy, až po její podávání do café Na kole, a ještě si tam opravit prasklou duši na vašem kole?

A i výsledek té naší nešťastné soutěže vypadá pozitivně. Po tom, co výherce svou odměnu odmítl, oslovili jsme hned další soutěžící, která už zjišťuje možnosti realizace svého nápadu v Hradci. Když město a další okolnosti budou nakloněny, může se Hradec těšit na příjemné oživení ulic!
Edit: Jupí, od června 2015 jsou v ulicích Hradce Králové dvě Knihobudky! Iniciovala Gabriela Skálová, navrhl Ondřej Lipenský, realizováno truhlářem Tomášem Dítětem, díky ochotě lidí ze ZUŠ Střezina. Za TEDx děkuju všem zúčastněným!

Takže i v Hradci začínají vystrkovat růžky lidé, jejichž nadšení a kvalitně odvedená práce posune tohle město dál. Je to na dobré cestě…

I já chci lepší služby

Včera jsem začala číst knížku Skvělé služby. Zajímavé čtení, začínám víc vnímat kvalitu služeb, se kterými přicházím do styku.

Co je všude standard, může být jinde nadstandard jen díky přístupu

Třeba dnes jsme se vydali na oběd do italské restaurace. Já jsem si objednala „omeletu z bílků na japonský způsob s řasou Nori, rýží a uzeným lososem“ (ještě jsem nepochopila, proč mají šéfkuchaři nebo majitelé restaurací potřebu psát na svoje menu pohádky, když někdy stačí jedno slovo – v tomhle případě Sushi).

Donesli mi tedy Sushi, ale donesli ho bez hůlek, což mě překvapilo ještě víc, než to, že je přede mnou jídlo v jiné formě, než jakou jsem čekala.

Vidličkou se mi do Sushi moc nechtělo, tak jsem se zeptala na hůlky. Hůlky prý nevedou.

Jaké bylo ale moje překvapení, když po chvíli, kdy jsem už bojovala s příborem a vidličkou máčela sushi do wasabi, přinesl číšník hůlky! No jistě, restaurace je v centru vietnamské tržnice, tak pro ně nemusel chodit daleko 🙂 Ale kdyby nechtěl, nemusel pro ně chodit vůbec!

Tak tomu říkám lepší služba! Ač je to jinde standard, tady jsem dostala něco nadstandardního, co jsem už ani neočekávala. Takže chválím Mercato na Holešovické tržnici!

Podomní obchodníci infiltrovali internet

Naopak nemile mě překvapil nový e-shop Woox. Jejich vstup na trh je podpořen akcí typu „letadlo“, nebo chcete-li „pyramida“, která připomíná  podomní obchodníky s hrnci a vysavači. Ale dobrá, nějak se začít musí a konkurence je veliká. Tak jsem se i já zaregistrovala na základě jednoho z pěti doporučení mého kamaráda, abychom společně získali 50% slevu na vše (WOW!), ačkoliv registrace není zrovna luxusní (ale dejme tomu, že je wooxusní).

Vypadá to, že za tímhle shopem stojí pohodová partička lidí, někdo si dal i práci s komunikací, jejich texty mě baví. Teda bavily.. Do doby, než udělali první fail. A to velmi brzo po registraci – přišlo mi několik totožných e-mailů od stejného odesílatele – nějakého richarda (ano, s malým r), v jejich předmětu stálo „poběhlík domácí“, v mailu mi tykal a oslovoval mě křestním jménem, a maily začínaly slovy „pobíhat doma v triku, spoďárech a fuseklích prý není sexy…“. Navíc byly napsány bez jakékoliv stylizace, prostě jen text od nějakého úchylného rycharda.

Cože? Richard? Neznám žádného Richarda. A on mě ten floutek zná jménem, tyká mi, a ještě mě snad šmíruje!

Tenhle mail byl dost neprofesionální, nehledě na to, že byl nevyžádaný! Vůbec jsem si ho nespojila s Woox. Ani jsem nedočetla na další řádek a všechny maily od richarda jsem vyhodnotila jako spam, zkusila jsem najít odkaz na odhlášení, který jsem (v takovém mailu světe div se!) našla a okamžitě na něj klikla. Až na informační stránce v designu Woox jsem zjistila, o co vlastně šlo, ale dojem z rádoby vtipného newsletteru to nenapravilo.

Dojem pak ovšem ještě zhoršilo to, že po několika dnech, kdy jsem se rozhodla na e-shopu nakoupit, jsem zjistila, že poloviční ceny,  které naslibovali, jsou ty tam. V podmínkách newsletteru jsem se dočetla, že pokud odhlásím zasílání newsletteru, o všechny benefity přicházím. Odhlašování z newsletterů je cenná zpětná vazba, se kterou může odesílatel pracovat a své služby tak zlepšovat, Woox ale odhlášení z newsletteru penalizuje. Navíc někomu ve Woox nedošlo, že jejich e-maily si můžu v poštovním klientovi označit jako spam a bude to mít stejný efekt, jako odhlášení newsletteru. Docela by mě zajímalo, jaká myšlenka stojí za získáním benefitů podmíněným odběrem newsletterů.

Ano, zboží i web (i když ne úplně funkční) mají pěkné, ale tenhle pokřivený systém podomních obchodníků slibujících nebetyčné slevy, lovících zákazníky systémem pyramidy a rozesílajících rádoby vtipné, ale nevyžádané, e-maily, není pro mě, díky. Věřím ale, že mají svou cílovou skupinu, a snad, až jim tato skupina zákazníků dá vydělat na pokrytí počátečních nákladů s rozjetím byznysu, začnou nabízet i oni lepší služby. A pak se stanu jejich zákazníkem i já.

Návody jsou na nic

Aby bylo jasno, proč tak prskám, když mě klient nutí dát do aplikace nápovědu: nápověda je totiž k ničemu a nikdo jí nevěnuje pozornost!
Kolik znáte lidí, kteří čtou manuály a návody k použití? Dobrá, přiznávám, že stostránkové manuály jsou skutečně trochu moc, ale nápověda je zbytečná dokonce i když je tak krátká a infografická, jako je označení teplé a studené vody na vodovodní baterii.

Takhle vypadá nápověda u mě doma (pan instalatér to nějak popletl a prohodil teplou a studenou stranu, teplá voda mi teda teče, když baterii otočím doprava):

A takhle vypadá kdekoliv jinde (v práci, v jakékoliv restauraci nebo hospodě, ve fitku, na veřejných záchodcích, v obchodních centrech, v kině nebo divadle, u rodičů doma…):

Každé ráno, když se opařím, místo toho, abych se probudila ledovou vodou (pravda, opaření je taky probuzení), se jen utvrdím v tom, že nápověda (kdekoliv) je prostě zbytečná. Každý konáme podle vlastní intuice nebo zkušenosti.

Mnohem účinnější je udělat to intuitivní, nebo vycházet ze zažitých návyků a stereotypů.

Koncert je taky prezentace

Jeanne Trojan na školení prezentačních dovedností řekla, že i koncert hudebního interpreta je prezentace. A jelikož začíná období festivalů, je ideální čas si to ověřit. Už na Hradeckém Majálesu jsem pochopila! Skutečně je koncert prezentace. Kapela/zpěvák nám musí dát důvod, proč bychom ho měli poslouchat. Když srovnám některé interprety, kteří byli na Majálesu, je mezi nimi opravdu velký rozdíl! Třeba takoví Mig21 moc neposlouchám. Ale jejich vystoupení, když hrají na nějakém festivalu, na kterém se zrovna taky nacházím, si nenechám ujít! To jak Macháček zapojuje publikum, jak ho dokáže uvést do varu! Na každé „I love you“ dostane vyžádanou hlasitou odezvu „Fuck you“ od publika (kdo nezareguje, cítí se téměř zahanben, takže je z toho taková osobní soutěž „nevynechat ani jedno Fuck you!“). Nechá publikum zpívat samotné (ano, i my tam k něčemu jsme!), nechá publikum, aby si zazpívalo s ním. Ta nálada je prostě skvělá!

Naproti tomu třeba Tomáš Klus mě už na třech koncertech (ze tří shlédnutých) zklamal. Troufnu si říct, že jsem zatím viděla jen egoistická vystoupení nějakého mladíka, který si na podiu jamuje, improvizuje a předvádí se. Jako by ho ani nezajímalo, že před podiem stojí hlouček nějakých lidí. Tomáš je možná skvělý muzikant, který umí improvizovat a skládat písně, ale zkuste si s ním zazpívat tu vaši, když vám v průběhu písně Tomáš mění rytmus, melodii i slova! Nějak se z toho vytrácí veškerá energie, kterou si sebou přineslo publikum a kterou Tomáš neumí využít. Velká škoda!

Takže na příštím fesťáku, když nedostanu důvod poslouchat, odcházím! Taky to tak děláte? Nebo si to vytrpíte jen proto, že je to přece váš „miláček“ a prostě se mu to jen nepovedlo?

UX v produktovém managementu

Web nebo aplikace je produkt. Je to ale produkt, který slouží jinému produktu – propaguje ho, umožňuje jeho obsluhu. UX designeři se snaží weby a aplikace dělat co nejpoužitelnější, jednoduché na ovládání, aby z jejich používání měli uživatelé dobrý pocit. Co ale UX designer většinou neovlivní je ten koncový produkt, který má web propagovat nebo aplikace ovládat. Třeba pojištění. Děláte se na web s jednoduchým on-line formulářem pro sjednání pojištění, nebo s aplikací self-care zóny, ve které si budou moct uživatelé své pojistné smlouvy obsluhovat. Snažíte se, aby to bylo intuitivní, aby uživatelé nemuseli číst manuál k použití, ale rovnou váš produkt používali. Ale ejhle! Koncový produkt (to pojištění) je tak složitý, že to jednoduše udělat zkrátka nejde!

Už i na poli průmyslového designu se designeři zaměřují na použitelnost, jednoduchost… Třeba jen obyčejný termostat – jak ten může být jednoduchý! Firma Nest nám to ukázala.

Ale co finanční a pojišťovací produkty? Není na čase, aby i na takových produktech začal pracovat nějaký UX designer?

Reklamy